Antická filosofie – Kosmologická filozofie – Pythagorovci, Hérakleitos

Antická filosofie

Kosmologická filozofie

Pythagorovci
– fil. škola, měla znaky mystické sekty, vycházela ze skutečných i tradicí Pythagorovi připisovaných názorů, Pythagoras po sobě nezanechal písemné památky
– škola na jihu Itálie ve městě Krotón
Pythagoras – hl. představitel, pocházel s ostrova Samu, za své názory byl pronásledován, poprvé použil pojmu filozofie a kosmos = uspořádaný svět (mezi vším jsou číselné vztahy). Za sjednocující princip světa považovali harmonii vyjádřitelnou číselnými vztahy, ne pralátku, harmonii odvodil z hudby.
Pythagorovci uctívali čísla, nejmagičtější bylo číslo 10 – obsahuje princip, z něhož je vyvozen kosmos, vzniká ze součtu 1+2+3+4=10. Čísla v součtu mají své významy:
• 1 – bod, základ všeho
• 2 – spojnice dvou bodů
• 3 – tři úsečky, z nichž vzniká plocha
• 4 – prostor (ze tří trojúhelníkových ploch)
Tato škola kladla velký důraz na morálku, měli představu o věčném koloběhu kosmu, z toho odvozovali převtělení lidské duše, aby se duše z koloběhu vysvobodila, musela ctít etické zásady.

Hérakleitos
– nebyl členem žádné filosofické školy, první znaky fil. systému, samouk
– nejslavnější výroky: „Nelze dvakrát vstoupit do téže řeky.“ „Vše plyne, nic netrvá“
– zakladatel dialektiky – nauka o vývoji, – každá věc se skládá ze dvou protikladných sil, mezi nimi probíhá neustálý boj, což je hybná síla vývoje
– za pralátku považoval oheň – chápal ho jako výchozí energii, iniciátor, hybný činitel, neustále se mění – logos (rozum, řád) – zabraňuje tomu, aby změny způsobovaly chaos, je to obecný zákon (zákony vesmíru, přírody), podle něhož se řídí celý svět. Moudrý člověk má tento zákon poznat a žit v souladu s ním.